Pojďme společně na další analogii mezi piloty a manažery. A tou jsou priority. Něco ve své profesi člověk může udělat a něco prostě musí. Nebo taky nemusí, ale může se stát, že už se s danou aerolinkou neproletí.
Vzpomínáte si na článek o six packu? Rychlost, výška a manévr? 3 priority, přesně v tomto pořadí. Bez rychlosti není vztlak, bez výšky jistota a bez manévru není cesta k cíli. Existují piloti, kteří se inspirovali u realitních agentů a tvrdí airspeed, airspeed, airspeed, ale těch je menšina a de facto tím říkají, mám-li rychlost, mohu ji vyměnit za výšku a manévr zvládnu, jsem přeci profesionál. Takže nejsou tak daleko od obecně sdílené poučky.
Priorit je samozřejmě během letu víc. Letět z Prahy do Londýna, v daný čas, za optimálních podmínek spotřebovat minimum paliva, bezpečně přistát, zkontrolovat letadlo před i po přistání a nechat odpočinout posádku. Třeba i tak, že se s jinou vystřídá a letadlo se může použít znovu. Něco jako směnný provoz třeba v elektrárně, kde to jinak nejde. Evidentně mají elektrárny pro naši společnost prioritu.
Dokážete si představit situaci, kdy pilotovi v průběhu letu někdo do rádia zahlásí, že neletí do Londýna, ale do Dublinu? Možná to přijme, možná na to má dostatek paliva, možná to je jeho alternativní letiště, se kterým se počítalo v letovém plánu, pokud bude Londýn pod sněhem. Dokážete si ale představit, že jim nahlásí změnu cílové destinace na Helsinky? Asi těžko. A i kdyby, tak má pilot plné právo odmítnout, nejspíš i proto, že s načerpaným palivem tam prostě nedoletí.
A co manažer? Nestalo se nikdy ve vaší kariéře, že těsně před dokončením nějakého reportu, ideálně v pátek kolem třetí, zavolá “dispečer”, že by to vlastně potřeboval za jiné období a seřazené podle jiných parametrů? Spoiler alert pro jeden z nadcházejících článků: sprinty končí ve středu ;) Paráda, co? Práce je to úplně stejně, ať tak nebo tak, možná pár desítek minut navíc. Ale jen za předpokladu, že nemáte pod sebou Dover a Londýn na dohled. A teď musíte otočit a letět jinam. To pak chvíli člověk přemýšlí nad prioritami podobně jako pilot. Jak rychle vzít čáru, protože se na to může z vysoka… teď jen zvolit správný úhybný manévr. Ale co, přistát musíš, report bude.
Podle priorit se pozná jasná vize. Pokud má vše prioritu nejvyšší, posádka si to přeloží tak, že prioritu nemá nic.
Netvrdím, že piloti mají vše růžové a manažerům se jen hází klacky pod nohy. Obojí je komplexní a průměrně zdatný rétor po 5 letech v korporátu vám to podá tak, že máte pocit, že právě splnil úkol hodný mistra, Nobelovky by měl dostat dvě a Řád Bílého lva ho jistě nemine. Co ale tvrdím? Že je vždy dobré vědět, jaký existuje ideál. Jak by se to dělat mohlo a mít za jednu z priorit upřímnou snahu všech zúčastněných, abychom se od ideálu vzdalovali jen výjimečně a vědomě.
Říká se, že dokonalost je od slova dokonat. Ne neustále měnit podle nálady, vývoje ceny bitcoinu či spotřeby chlebíčků na metr čtverečný zasedačky. A pokud chceme cosi dokonat, musíme vědět, co je prioritou a co podružností.
Můžete se odpoutat, jsme v Londýně. Na shledanou se s Vámi na palubě se opět těší váš dnešní kapitán.
Pokud se vám analogie mezi piloty a manažery líbí, můžete se podívat na můj kurz, který jsem na jejich základě vytvořil.