Piloti mají podporu

MAYDAY, PAN-PAN. Při svém letu nechcete slyšet ani jedno, mayday znamená, že jste v ohrožení akutním, pan-pan, že problém existuje, ale v danou chvíli to neohrožuje nikoho na životě. Příklad? Když se vám nevysune podvozek při přistání nebo 10 000 km nad hladinou. V prvním případě je na řešení času málo (typicky vše začíná tzv. go aroundem), v druhém je času více a je možné vyzkoušet vše, co příručka nabízí.

Co myslíte, že se v takové situaci stane? Nemyslím, jestli se Vám promítne celý život před očima, jestli se Vám zvýší tep nebo se začnete modlit. Ale co se stane se všemi zaměstnanci v branži, kteří jsou v danou chvíli schopni pilotovi pomoci? Letušky, technik na palubě, druhý pilot, záchranný sbor na letišti, pracovníci leteckého provozu a mnoho dalších. Jsou pilotovi, jeho letadlu a celé posádce zcela k dispozici. Dostanou volnou dráhu, všechna ostatní letadla jsou odkloněna a mají přímé spojení na letový provoz. A to je jen zlomek, řekněme pro ilustraci.

A nejde jen o vybavení, ta podpora je 100% také mentálně. Vše, co může daný člověk udělat, se prostě stane. Můžete namítnout, že se jedná o letadlo a jde o mnoho životů, tak je to přirozené. Souhlasím s vámi, je fajn vědět, že jsou lidé lidmi, ale také si dovolím oponovat. Podívejte se na takovéto události, které byly na začátku letectví, pak třeba v 60tých letech a nyní. Ten progress je neuvěřitelný. Jednak dán pokrokem techniky a jednak dán také zkušenostmi, které byly po tragédiích zahrnuty do příruček. I díky tomu je dnes letectví tak bezpečné. Krásné bylo vždy.

V USA někteří činí rozhodnutí na greenu. Podle toho, jak se obchodní partner chová. Hraje férově a poskytuje vám podporu?  Deal :-)

No a co manažer? Co říká většinová zkušenost? Třeba takový projekt na dodávku IT systému. Sponzor jmenuje projektového manažera, ekvivalent našeho pilota. Úkol mu zadá, vše si odsouhlasí, dostane 6 lidí na 4 FTE, nějaké technické záruky a mohou začít.

V polovině projektu se zjistí, že je datum doručení ohroženo a pokud se nic neudělá, tak se doručí o měsíc po termínu s penále 5 %. Ano výborně, PAN-PAN, máte to v malíku.

Myslíte, že dostane projekťák další posilu, zkušenou a schopnou se do projektu včas začlenit? Zvedne se celkový úvazek na 5 FTE? A to nemyslím přesčasy pro tým a extra vyplňování reportu, kterému rozumí jen sponzor. Většinou to tak není. Lidé nejsou, měsíční zpoždění by bylo ve firmě velký úspěch - dokud to není půl roku jako na projektu vedle, tak paráda. Penále okecáme a hlavně zkus z lidí dostat ještě kousek té loajality. Na konci projektu zaplatíme večeři a bude jejich foto v měsíčním oběžníku. Nic proti nim, tento měsíc jsem byl taky a danou restauraci mohu s klidným srdcem doporučit.

O našem smyšleném projektu bychom si mohli ještě chvíli vyprávět. Ale jako se v antickém dramatu násilí explicitně neukazovalo, protože s ním měl tehdejší člověk dosti osobní zkušenosti, tak také mi taktně pomlčíme o finálním dodání našeho IT systému a budeme věřit, že byl úspěšně odpilotován.

Jednoduše řečeno, podpora vedení umí být vrtkavá. Někdy to má své jasné důvody, někdy bychom to sami lépe neudělali a někdy jsme si prostě zvykli na status quo. Nic z toho nekritizuji, jen si myslím, že jistá vize, jak se to dá také dělat, by tu byla. Pokusme se dodávat adekvátní podporu projektům a lidem, kteří je připravují podle toho, jaký význam mají. Jinak budeme podporovat nákup nové tiskárny do kanceláře a jinak přechod na nový ERP systém. Ať tak či tak, podle podpory, která je jednotlivým projektům dávána se dá usoudit mnohé. Důležitost projektu je jednou věcí, firemní kultura a vyzrálost vedení věcí druhou. 

Co si o podpoře myslíte vy? Máte ji v současném zaměstnání? Jak ji v rámci firemní kultury šíříte, propagujete a hlavně žijete v době, kdy je osobní kontakt vzácnější než třeba během roku 2019?